ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU

Od džbánečku k muzeu.

"Původem všeho byl miniaturní džbánek z Jižních Čech " vzpomíná berounský výtvarník a keramik Vladimír Izbický - "ten jsem objevil ve skřínce, kde si moje matka schovávala vzpomínky na dětství na Hluboké. Byla to výzva a inspirace. Výsledkem snažení, pokusů  a hledání tajů výroby keramiky bylo tisíce miniaturních džbánečků a talířků, se kterými jsme osm let putovali po vyhlášených hrnčířských trzích po Evropě. Německu, Francii, Belgii, Holandsku, Italii         a Rakousku" . Vyhlášené hrnčířské trhy pana Arthura Sudau v bavorském Diessenu inspirovaly myšlenku uspořádat stejně zajímavé a oblíbené hrnčířské trhy v Berouně. To se i díky zájmu a podpoře města Berouna podařilo. "Při přípravě trhů jsme se začali zajímat o tradici hrnčířství v Berouně, byla li jaká". Velkým překvapením a radostí byla návštěva UPM muzea          v Praze. Tam na začátku expozice keramiky trůnil uprostřed sálu ve skleněné vitríně velký džbán, zjevně historické hodnoty. Džbán byl 53 cm vysoký s cínovým víkem a stálo na něm neumělým písmem napsáno : Ssimon Nemazal z Berouna - 1577. To byl první a rozhodující krok k poznání a studiu berounské keramiky. Objevilo se, že v pražských muzeích se nachází spousta keramiky, která použitou hlínou, osobitým dekorem a jeho rukopisem směřuje do dílen berounských hrnčířů              z období renesance. Tato keramika je zdobená motivy ptáčků, jelínků, žaludů, konvalinek i postav provedených v mistrné zkratce. Technika malování "kukačkou" totiž nedovoluje detailní kresbu a vyjadřuje se zkratkou. "Kukačka" je malá konvička, ze které se vylévá husím brčkem bílá engoba /řídká hlína/ a tak se kreslí na červený podklad. Konvičkou se musí poklepat, aby engoba vytékala, připomíná to opravdu " ku ku- ku ku.." Vladimír Izbický na tomto základě pracuje na obnovení tradice výroby berounské keramiky a vzniklo již několik zdařilých volných replik . V Muzeu Českého krasu           v Berouně je v depozitáři také uloženo plno neúplných i několik zachovalých kusů této keramiky. Stále se při Archeologických nálezech nacházejí nová svědectví o výrobě této keramiky v Berouně, jednotlivé kusy, střípky i zbytky keramických pecí.     V poslední době se uskutečňuje rozsáhlý průzkum v oblasti Pražského hradu, zde se nachází velké množství dobře zachovalé keramiky původem z Berouna. Pro tento druh keramiky se vžil v odborné veřejnosti název " Berounské zboží".

Významný badatel Berounské keramiky PhDr. et Mgr. Vítězslav Štajnochr, Ph.D. z Univerzity Karlovy napsal :
 Evropský význam berounské keramiky je nepochybně pádným argumentem pro zřízení samostatného Muzea berounské keramiky v Berouně; město Beroun by se zajisté mělo pyšnit berounskou keramikou jako historickou perlou, znamením identity, které by specificky presentovalo město i v zahraničí.

Tím podpořil stejně jako řada významných badatelů myšlenku vybudovat v Berouně Muzeum Berounské keramiky. Projekt Muzea keramiky, organizátorů hrnčířských trhů Vladimíra a jeho dcery Jolany Izbických, má podporu zastupitelů města Berouna, pracovníků Městského úřadu a řadu odborníků ochotných pomoci. Město získalo pro tyto účely dům v Biřické uličce a na projektu se pilně pracuje. Bude to hezký dárek k 750 výročí založení města Berouna ?

K návrhu projektu Muzea berounské keramiky v Berouně Berounskou keramikou se zabývala řada badatelů nejen v českých zemích. Zvláště raněnovověká berounská hrnčina totiž patří mezi tzv. inkunabule, tj. nejstarší vzorové kusy zaalpské evropské glazované keramiky. Exempláře berounské hrnčiny vysoké uměleckořemeslné úrovně byly nalezeny, a stále se nalézají, nejen v Praze a v dalších českých lokalitách, ale i v zahraničí. Ve spektru zaalpské raněnovověké hrnčiny representuje berounská hrnčina jeden z vůdčích typů; berounská hrnčina je mezinárodní pojem (např. s berounským džbánem Šimona Nemazala ze 16. století se srovnává veškerá středoevropská raněnovověká keramika). Od 17. století byla v Berouně ovšem také produkována majolika, tj. barevně glazovaná keramika italského typu. Berounské majoliky náležejí mezi nejstarší produkty v zaalpské Evropě (paralelně se světově proslulou produkcí tzv. habánských majolik). Raněnovověké zaalpské majoliky jsou objektem mezinárodního zájmu badatelů. Neméně významná byla také produkce keramiky v Berouně v pozdním novověku. Evropský význam berounské keramiky je nepochybně pádným argumentem pro zřízení samostatného Muzea berounské keramiky v Berouně; město Beroun by se zajisté mělo pyšnit berounskou keramikou jako historickou perlou, znamením identity, které by specificky presentovalo město i v zahraničí (obdobně jako Plzeň representuje pivo).

PhDr. et Mgr. Vítězslav Štajnochr, Ph.D.
Univerzita Karlova, Filozofická fakulta,
 Ústav etnologie a Národní památkový ústav v Praze

Vážený pane Izbický, vítám Vaší inciativu a velmi rád ideu samostatné expozice berounského zboží podporuji. Problematice tohoto kulturně historického fenoménu jsem se intenzivně věnoval v 80. letech minulého století společně s etnology V. Scheuflerem z Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV v Praze a Z. Štajnochrem z Národního muzea. Fenomén "Berounského zboží" nelze redukovat jen na esteticky zajímavou a specifickou část hrnčířské produkce konce 16. a počátku 17. století. Tato problematika zahrnuje také obecně kulturně historické poměry v Berouně v raném novověku (včetně násilného přerušení vývoje v důsledku událostí třicetileté války), cechovní organizaci berounských hrnčířů a společenské postavení hrnčířů ve městě, technologické otázky výroby keramiky, šíření berounského zboží za hranice města, resp. ekonomické vztahy, reflexi berounského zboží jako významného prestižního/luxusního artefaktu v raně novověkých Čechách, studium berounského zboží v kontextu dobové hrnčířské produkce v českých zemích, výsledky archeologických výzkumů atd. Berounské zboží je zcela ojedinělé kulturně historické specifikum města Berouna a je velmi dobře, že mu chcete věnovat odpovídající pozornost. Specializovaná expozice přispěje nejen ke zvýšení kulturní úrovně samotného města, ale i k jeho propagaci za hranicemi regionu. S pozdravem doc. Václav Matoušek, CSc. katedra obecné antropologie Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy doc.

Václav Matoušek, CSc.
katedra obecné antropologie
Fakulty humanitních studií
Univerzity Karlovy

Význam hrnčířské produkce v Berouně je znám a popsán již mnoho let. Za posledních dvacet let intenzivní záchranné archeologické činnosti v rámci katastru města Berouna se nebývale rozrostl i nálezový fond raně novověké keramiky. Zkoumány byly objekty nejen s nálezy tzv. berounské keramiky, ale hlavně i místa přímo spojená s její produkcí – pece, střepiště atd. Podrobný rozbor celého fondu i nálezových kontextů pomůže k objasnění technologie výroby této specifické keramiky a to nejen reprezentativní stolní, ale i kuchyňské a technické produkce. Spolu s nutným historickým exkurzem nám hrnčíři v Berouně mohou pomoci nahlédnout i do společenské organizace na malém městě v raném novověku. Velmi důležitou stránkou poznání je také analýza rozšíření berounské produkce v rámci středních Čech, celého království i střední Evropy.
Výrazná hrnčířská produkce v novověku odlišuje Beroun od ostatních českých královských měst a bylo by velmi vhodné, aby se město k této tradici přihlásilo nejen pořádáním nyní již tradičních hrnčířských trhů, ale i expozicí věnovanou historickému fenoménu
tzv. berounského zboží.

Mgr. Irena Benková
ředitelka Ústavu archeologické památkové péče středních Čech

 
Mohu jen potvrdit, že tzv. berounská keramika, zejména její dvě malované skupiny (červená a bílá - viz V. Scheufler: Lidové hrnčířství v českých zemích. Praha, Academia 1972, 111-112), vyráběné v Berouně nejpozději v poslední třetině 16. století a v první třetině století sedmnáctého, představuje významný fenomén v oblasti keramické produkce nejen z hlediska regionálního, ale evropského (srv. H.-G. Stephan: Die bemalte Irdenware der Renaissance in Mitteleuropa. München 1987) a tvoří významnou skupinu v rámci evropské malované hrnčiny doby renesance a raného baroka. Z hlediska českých zemí představuje pravděpodobně nejstarší přechodný článek mezi hrnčinou středověkou a lidovou, s řadou specifických technologických a výzdobných prvků.Nadregionální význam lze rozhodně přisoudit i produkci berounských majolik, datovaných do 17. století.
Oba tyto širší veřejnosti dodnes jen velmi málo známé typy keramiky by si rozhodně zasloužily výraznější presentaci, než jaké se jim dosud dostává.

PhDr. Jaromír Žegklitz
Archaia Praha o. p. s.
Truhlářská 20
110 00 Praha